Článek: Hipster

Slovo hip v angličtině je synonymem pro slovo cool. Většina subkultur vznikala ve spojení s určitým hudebním stylem a ani hipsteři nejsou výjimkou. Jejich oblíbenou hudbou byla moderní, rychlá odnož jazzu – bebop. Tato subkultura vzniká ve čtyřicátých letech v USA v těsné blízkosti černošských ghett, ze kterých se hipsteři naučili jazyk, který lidé v ghettu běžně používali. Jedním z prvních hipsterů byl známý jazzový zpěvák Bing Crosby, který nazpíval populární píseň White Christmass. 

V tehdejší době se za hipstera označoval člověk, který byl amorální, anarchistický, avšak byl velmi laskavý a dobře oblečený. Vždy měl vše promyšleno o několik kroků dopředu. Z těchto důvodů se nebyl schopen vázat v manželství nebo trvalé zaměstnání, protože věděl, že nastane rozvod nebo vyhazov ze zaměstnání. Vždy měl pod kontrolou svoje emoce a navenek působil velmi vyrovnaně. Všechno svoje trápení léčí jazzovou hudbou. Subkultura hipsterů se vyvíjí pouze v USA, kvůli již zmíněným černošským ghettům. Ve Velké Británii se subkultura nijak neuchytila, až později s příchodem četných černošských obyvatel vzniká nezávisle na hipsterech, avšak v mnoha ohledech velice podobná subkultura ska.

Obrovský rozvoj zažila tato subkultura v padesátých letech ve spojení s hnutím beat generation. Konkrétněji to byli dva spisovatelé – Jack Kerouac a Allen Ginsberg. Hipster se stává člověkem bez ideologie a stává se spíše pózou než životním postojem. Vzhledově se vyznačovali patkou v obličeji a volným kabátem. Hledají všechny, i stinné, stránky USA jako tuláci, autostopaři a dobrodruzi. Později nacházejí oporu v zen-budhismu a inspirují se nezávislou sexualitou, alkoholem a drogami. Drogy byli halucinogenního charakteru – marihuana, kokain, meskalin, benzedrin. Ačkoliv většina hipsterů pocházela z bohatých rodin s vyšším společenským postavením, tak žili na okraji společnosti a v chudobě, kterou však žádným způsobem neopovrhovali. Byli odsouzeni žít v chudobě a v mizerném bydlení, ale i tak byli šťastní, jelikož žilí svobodným životem, který se neurčuje podle středostavovských pravidel. Ve většině případů byli hipsteři intelektuálové se zájmem o avantgardní umění a mnozí umění i nějakým způsobem tvořili, ať už se jedná o básně, většinou s volným či alespoň nepravidelným veršem, nebo o abstraktní malbu. Mezi nejznámější světová díla patří román Jacka Kerouaca On the Road, básnická sbírka Allena Ginsberga Howl a nejznámějším českým dílem je pravděpodobně básnická sbírka Václava Hraběte Blues pro bláznivou dívku.

Je třeba rozlišit hipstery od subkultury teddy boys. Pojmem teddy boys je označována subkultura, která se od hipsterů odtrhla na začátku padesátých let. Vyznačují se obleky, používají gel na vlasy brylcreem a jsou vysoce xenofóbní. Další subkulturou vycházející z hipsterů, avšak až v šedesátých letech, jsou hippies, kteří pokračují ve svobodném projevu, šílení a nahotě. Není náhodou, že sídlem hippies bylo San Francisco, město, do kterého se odstěhovali nejvlivnější autoři beat generation. V sedmdesátých a osmdesátých letech subkultura hipsterů víceméně zanikla, avšak v devadesátých letech jejich myšlenky pokračovaly v podobě subkultury, která vznikla v Seattlu – grunge.

V novém tisíciletí hipsteři nachází nový směr své působnosti a stávají se „digitálními dětmi“. Celý jejich svět je jen o povrchní módě a sociálních sítích na internetu. Mnozí z nich píší svoje blogy, na kterých kritizují společnost a snaží se lidem vnucovat svůj názor. Velikou zálibou jsou pro hipstery retro nebo vintage věci. Především jde o oblečení – svetry, košile, upnuté džíny, brýle značky Ray Ban, gramofonové LP desky, polaroidy. Avšak vše retro míchají s nejmodernějšími trendy. Zde jde především o posedlost značkou Apple a kávu ze Starbucks. Zdá se, že ze svých počátků si hipsteři bohužel drží pouze nenávist k mainstreamu a nekonvenční vzhled.

Z různorodosti této subkultury v jednotlivých dekádách dvacátého a jednadvacátého století je velice složité hipstery jakkoliv hodnotit. Většinou jsou v současnosti velmi těžko začleněni do společnosti a jsou společností utlačováni, to jim však vyhovuje a drží se na okraji společnosti v menších skupinkách se společnými zájmy. V dnešní době už je jen málo hipsterů, kteří vědí, co je bebop. Upřednostňují elektronickou hudbu a interprety, kteří se netěší velké slávy.

Jelikož určité subkultury dosahují svých vrcholů pouze na krátkou chvíli, tak lze očekávat, že hipsteři svého vrcholu již dosáhli a jejich počet se bude postupně snižovat. Zanechají zde však velký odkaz pro módu, ve které se trendy právě kvůli nim změnily.

použitá literatura:

HEBDIGE, Dick. Subkultura a styl. Praha: Dauphin, 2012, 239 s. ISBN 978-80-7272-197-9.
SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010, 281 s. ISBN 978-80-247-2907-7.
518, Vladimir a Karel VESELÝ. Kmeny: [současné městské subkultury]. Praha: Bigg Boss & Yinachi, 2011, 517 s. ISBN 978-80-903973-2-3. 
obrázky:
1: from Franklin D. Roosevelt Library, Public Domain Photographs [Public domain]
2: Tom Palumbo from New York, NY, USA [CC BY-SA 2.0]
3: Vinyl record. by Felipe Micaroni Lalli [CC BY-SA 2.5]